MENU

Vyjádření k FB příspěvku z 19.4.2017 – 614. Snídaně se Smartym.

Vyjádření k FB příspěvku z 19.4.2017 – 614. Snídaně se Smartym.

Dobrý den našim fanouškům a všem, kteří navštívili v předchozích dnech naše FB stránky.

V minulých dnech nám došlo mnoho dotazů a připomínek k příspěvku 614. Snídaně se Smartym.

Nejprve mi dovolte, především těm, kdo naše stránky nezná, anebo tam zabloudí výjimečně, vysvětlit, o co se jedná. Přesněji, co to seriál Snídaně se Smartym je.
Je to pravidelný dopolední příspěvek, který našim fanouškům věnujeme každý den po dobu téměř 2 let. Dělíme se s nimi o naši snídani, která má určitá pravidla a v zásadě díky ní každé ráno říkáme: „Ahoj, jak se máte? Mějte hezký den. Dobře se bavte a žádný stres.“ Nejde vůbec o místo. Může to být hotel, postel, auto, práce atd. Nejde ani o kvalitu jídla. Ale podstatné je to, že to je naše snídaně! Tedy našich zaměstnanců nebo našich fanoušků. Za cca 20 měsíců si tento seriál získal již své sledující a má mnohonásobně větší sledovanost, než náš běžný příspěvek.
V rámci tohoto příspěvku často a rádi sdělujeme lidem i něco navíc (každý autor má svůj rukopis). I proto jsme (v tomto případě já) našim fanouškům v minulosti připomněli život a odchod lidí, které jsme mimořádně obdivovali za to, co dokázali.
Jednalo se o Johana Cruyffa, Gordieho Howea, Věru Čáslavskou, Augustina Bubníka a mého dědu. Znovu opakuji, že i při této vzpomínce – oslavě života vůbec nejde o to, co je na talíři (s výjimkou mého dědy Týřla, kdy na kolečka nařezaná klobása následně opečená na oleji na pánvičce byla podstatnou pointou vzpomínky), ale především u toho jde o jeho fotku a jednu až dvě věty charakterizující jeho život.
Toto vše ve stručnosti jsem považoval za potřebné popsat, než se dostanu k oné 614. snídani.
Při naší 614. Snídani se Smartym jsem se rozhodl vzpomenout Augustina Bubníka, člověka, který právě od nás odešel. V zásadě jsem to považoval za povinnost, vzhledem k tomu, co on prožil, co dokázal, že to byl hokejista a že jsme se i znali. Po jejím zveřejnění jsme dostali mnoho dotazů a mnoho příspěvků, které kritizovaly, že jsme posnídali na jeho nekrologu a že jsme jej použili jako prostírání.
Dovolte mi uvést věci na pravou míru a vysvětlit.
K první věci. To, že jsem posnídal na nekrologu, není pravda. Samotný talíř stojí už na fotografii na jiném článku. Ale podstatné je to, že jsem si během snídaně nekrolog a následně další články v novinách četl a v žadném případě na něm nesnídal.
Druhý názor je, že jsem nekrolog použil jako prostírání. Čemuž rozumím, neboť tomu do jisté míry kompozice nahrává a zpětně mě to i mrzí. Pravdou je, že jsem noviny takto položené a věci na nich takto rozestavené použil za následným cílem. Vynechám samotnou snídani, nádobí a plechovky. Její rozestavení je dané našimi interními pravidly. Co se týče vzpomínky na pana Bubníka, věci jsem použil tak, aby maximálně vyrovnaly noviny a především, aby ohraničily podstatné symboly. Tedy nadpis (2krát), fotografie (především do centra tu hokejovou), jméno a podstatný rok 1950. Tyto symboly jsem považoval a považuji za podstatné a chtěl jsem, aby se díky kompozici celé fotografie maximálně lidem vepsaly do paměti. Samotný text je téměř nečitelný.
Jsem rád, že jsem takto najednou mohl odpovědět na Vaše dotazy a přesně vysvětlit danou kompozici fotografie, o které si někteří mysleli, že nekrolog měl sloužit jako prostírání.
Na závěr bych ještě chtěl říci, že jsem byl se synem Augustina Bubníka Gustou ve spojení ode dne, kdy jeho tatínek od nás odešel a že jsme i danou fotografii spolu konzultovali. Bylo velmi příjemné od něj slyšet, když mi řekl, že fotografie je naprosto v pohodě a že je rád, že jsem si na jeho tatínka i takto vzpomněl.

Děkuji, s pozdravem

Dominik Hašek (autor 614. Snídaně se Smartym)